Václav Pipek

Václav Pipek

Nápad na přihlášení se do soutěže M&F přišel mnohem dříve, než je obvyklé. Zhruba v září jsme si prohlíželi fotky z léta, ze stavby. Dcera Zuzanka mi koukala přes rameno a najednou vykřikla, když uviděla jednu fotku, kde stojím s břichem, které by mi jistě závidělo mnoho žen v pokročilém stádiu těhotenství. „ Jé, tatínku já budu mít bratříčka. A jak se bude jmenovat?“ Bez zaváhání jsem odpověděl. „Jürgen McDonald“.( Proč Jürgen? Protože jsem si ho uhnal na svých obchodních cestách po Německu. Na to proč zrovna takovéhle příjmení si už nevzpomínám ).


Že existuje Vaše soutěž jsem věděl už dávno. Jen jsem nevěděl, jak funguje a kdy se mohu přihlásit. V září 2011 jsem si koupil časopis a pátral o možnosti přihlášení. Po chvíli jsem zjistil, že mám smůlu, soutěž bude až na jaře. Rozhodl jsem se, že nebudu čekat do jara, vyfotím se a začnu cvičit okamžitě po dobu tří měsíců, tak jako kdyby to bylo naostro. Za 3 měsíce jsem shodil 10 kg a zjistil jsem, že už si dokážu zavázat boty, aniž bych se před tím musel nadechovat, jako když se potápím. Břicho už bylo menší, ale stále to nebylo ono. V lednu a únoru jsem měl hodně práce a velmi málo času na cvičení a opět se mi podařilo ( a ani jsem se moc nesnažil ) pár kilo zase zpátky přibrat.

 

Rozhodl jsem se tedy do soutěže přihlásit oficiálně. Předtím jsem nikdy nesoutěžil, tedy pokud nepočítám rybářské závody nebo Olympiádu mladých chemiků na základní škole. Nafotil jsem fotky „Před“ a porovnal jsem je s fotkami z 18. září ( cca po 5-ti měsících ). Zděsil jsem se. Zjistil jsem, že se až tak nic zásadního za 5 měsíců nestalo. Posilovat jsem průběžně chodil už asi 20 let ( tedy spíše nechodil ). Tady jsem si ale poprvé musel přiznat, že bez diety to nepůjde. Poprosil jsem kamaráda, Petra Vaniše, kterého znám už dlouho, aby mi s tím pomohl. Nevěděl jsem, jestli bude na mě mít čas. Už se připravuje na Olympii. Času a rad měl pro mě hodně. Myslím si, že mě naučil víc u cvičení a stravy přemýšlet. Chci mu za to poděkovat. Bez jeho zkušeností by se to nepovedlo.

 

Dnes jsem rád, že jsem si mohl soutěž nejprve vyzkoušet nanečisto. Asi bych si na začátku nepřipustil, že bez pořádné stravy to v mém věku nepůjde. Před patnácti lety mi stačilo jen cvičit. Sníst jsem mohl, co jsem chtěl. Dnes jsem ale bohužel přibral po dětech 15 kilo.

 

Myslím si, že jsem překvapil sám sebe. Mám z toho dobrý pocit, když se mnou promluví někdo, kdo mě rok neviděl a hned se vyptává, jak jsem to dokázal. Dokonce se mě jeden člověk zeptal, jestli nejsem nemocný. Jeden zákazník, se kterým jsem mluvil koncem léta, mě nepoznal a povídá mi, že by chtěl mluvit s Václavem Pipkem. Prostě čekal pána s obrovským břichem a hlavou jako meloun.

 

Mám teď ale jeden veliký problém. Nemám co na sebe. Vypadl jsem i z pyžama. Přiznám se, že z tohoto problému mám velkou radost.

 

Cvičení mě bavit ani po ukončení soutěže nepřestane. Slíbil jsem si, že pokud začnu nabírat, okamžitě to začnu řešit. Ono shazovat kila ze začátku hodně bolí. Po jednom měsíci už je to zábava. Ale než to začne být zábava, to myslím poznali úplně všichni, kteří se do soutěže přihlásili.

 

Vždycky, když začnu mít pocit, že je něco špatně, se podívám na 3 fotografie. Nejen na fotky „Před“ a „Po“. Tu rok starou ze stavby si dám jako pozadí na plochu počítače pro výstrahu. Takhle už nikdy vypadat nechci!

 

 

Užil jsem si to

 

Do soutěže do formy jsem se přihlásil znovu po roce. Tentokrát to bylo jiné, než loni. Cvičil jsem se třemi kratšími přestávkami celý rok. První přestávka trvala 3 týdny hned po soutěži. Další dvě plánované nebyly, ale trvaly jen 14 dní.

 

Bohužel jsem se nevyvaroval chyb a tak mi soutěž DO FORMY pomohla dohnat nedostatky, kila navíc. Loni po soutěži jsem si dal cíl, zvětšit objem svalové hmoty. Myslím, že se to podařilo. Dokonce jsem zlepšil výkony. V Lednu jsem si udělal osobní rekord na Bench Press, kdy jsem vytlačil 150 kg bez dopomoci a 120 kg jsem zvedl 12x.

 

Co se mi až tak úplně nepovedlo, byla dieta. Držel jsem se relativně dlouho pod 100 kg. Bohužel koncem roku o vánocích jsem snědl, na co jsem přišel. V tu dobu jsem se už předem rozhodl, že se znovu přihlásím. Trošičku jsem si sám sobě hledal výmluvy, jak jíst to co mě napadne, protože to pak shodím. Bohužel to byla o to větší dřina.

 

Letos jsem začínal prakticky na stejné váze jako loni. Bylo to přesně 111,1 kg. Sice to byla jiná kila než před rokem, ale pak jsem musel shazovat zbytečně moc. Nakonec se mi podařilo dostat se na 93,2 kg. Myslím, si že jsem v mnohem lepší formě a že se mi podařilo za rok přibrat necelé 3 kg.

 

Letošní jaro bylo velmi náročné. Krom cvičení a rodiny jsem musel velmi často jezdit na obchodní cesty do Německa. Přesto jsem stihl 47 tréninků za 3 měsíce. Na rotopedu jsem šlapal celkem více jak 40 hodin. Naučil jsem se jíst pravidelně, myslím, že lépe chápu, jak mé tělo reaguje. V únoru Petr Vaniš poznal do posilovny pana Ivana Macha. Hodně jsem o dietách četl, ale ještě mi nikdo před panem Machem nevysvětlil, jak tělo funguje, když například člověk nesnídá a proč to tak je. Nechal jsem si na přístroji změřit tělesný tuk a zděsil jsem se. Do té doby jsem si hodně nalhával, že se mě dieta netýká. Dnes to zase vidím jinak.

 

Samozřejmě udržování postavy pro mě soutěží nekončí. Rád bych, aby se to opravdu stalo životním stylem. Teď je mi dobře, cítím se skvěle, navíc jsem zjistil, že čím více chodím do posilovny, tím více se dokážu na lidi usmívat. Navíc pracuji jako obchodník. Díky tomu, že se usmívám na lidi, mám i mnohem více úspěšných obchodů. Všechno se vším souvisí.

 

Václav Pipek Václav Pipek Václav Pipek Václav Pipek Václav Pipek
Zpět na seznam referencí...